Mám rád cestopisy, dobrodružné cesty a prostě chlapíky, co si umí poradit. Protože asi sám takový nejsem. Už od dětství, kdy mi táta četl převyprávěné příhody Odyssea a Tarzana a pak jsem si o tom četl sám. A sám jsem si vymýšlel příběhy a různě je obměňoval. A tak jsem se ve svých hrách a duševních sněních přidával k Tarzanům, Odysseům, Luku Skywalkerovi, Supermanovi a Batmanovi a jako jim pomáhal a byl k užitku. No a jednou, už později, kdy moje duševní příběhy a sny nabyly nových dimenzí, přečetl jsem si na koleji v nějakých novinách, že v Teplicích vystavují obraz Záliv smrti. Že ho namaloval jistý Payer. To se psal rok, bratru 2005 možná 2006, asi by to šlo dohledat, ale nač se zdržovat s přesností. O obraze je možné dočíst se tady.
Naživo jsem dílo neviděl. Ale udělalo to na mě dojem, ta velikost plátna a ten popis celé scenerie. Beznaděj. Byla to doba, kdy jsem ještě neměl moc internet a na Wikipedii se často psalo, že článek je pahýl. A o Payerovi jsem věděl jen to, co se o něm psalo v tom plátku. Dnes je to už jinačí a právě na Wikině si každý může dohledat obsáhlý článek, kdo vlastně Julius Payer byl.
Pro ty, komu se tam nechce klikat, tak snad jen odstaveček ve stručnosti. Julius Paer se narodil v Teplicích (v Šanově) v roce 1841 a před první světovou válku ho ranila mrtvice a v roce 1915 umřel v Bledu (Slovinsko dnes). Za život toho stihl hodně. Lezl po Alpách a kreslil z toho mapy. Přichomejtl se k několika polárním expedicím, nejdřív okolo Grónska. Pak díky vlivným sponzorům i víc na východ. V sedmdesátých letech objevil souostroví Země Františka Josefa. Udělal základní topografii, kde pojmenoval některá místa po svém rodišti. No a když přijel domů, tak po čase se přestalo věřit, že to co objevil, je pravda. Jezdil po různých přednáškách a začal o tom, co viděl a co slyšel o polárních dobrodružstvích, malovat. Chytil infekci do oka a na jedno oslepl. Skončil jako portrétista na jihu habsburské monarchie v sanatoriu v Bledu.
A v úterý 10. listopadu se konala v Teplicích v muzeu vernisáž o Juliu Payerovi. Nebyl to jen jeden obraz, bylo to takové seznámení a tak jsem o tom řekl tamní rodačce Tereze, která řekla manželovi a ten vzal auto a svezli mě a jeli jsme a bylo. Nejprve jsem byl trochu rozčarovaný z množství lidí a pak ze zpívané písně, ale potom? Prostor jízdárny, kde se to odehrávalo, se vyprázdnil a možnost si to celé prohlédnout byla tu! A jak se mi tam líbilo. Měli tam, krom hezky napsaných textů o tom, kdo to vlastně byl Payer pár zajímavých předmětů. Ale, co se mi tam líbilo ze všeho nejvíc, byl papuchálek a tuleň. Vystavovalo se i pár Payerových obrazů, některé portréty a větší kus Vlečení lodi ze série útrap ze zamrzlých částí světa. O výstavě, třeba tady.
No a nakonec se hledal námět na pomník Julia Payera. A já myslím, že se tak jaksi sám vynašel.
Naživo jsem dílo neviděl. Ale udělalo to na mě dojem, ta velikost plátna a ten popis celé scenerie. Beznaděj. Byla to doba, kdy jsem ještě neměl moc internet a na Wikipedii se často psalo, že článek je pahýl. A o Payerovi jsem věděl jen to, co se o něm psalo v tom plátku. Dnes je to už jinačí a právě na Wikině si každý může dohledat obsáhlý článek, kdo vlastně Julius Payer byl.
Pro ty, komu se tam nechce klikat, tak snad jen odstaveček ve stručnosti. Julius Paer se narodil v Teplicích (v Šanově) v roce 1841 a před první světovou válku ho ranila mrtvice a v roce 1915 umřel v Bledu (Slovinsko dnes). Za život toho stihl hodně. Lezl po Alpách a kreslil z toho mapy. Přichomejtl se k několika polárním expedicím, nejdřív okolo Grónska. Pak díky vlivným sponzorům i víc na východ. V sedmdesátých letech objevil souostroví Země Františka Josefa. Udělal základní topografii, kde pojmenoval některá místa po svém rodišti. No a když přijel domů, tak po čase se přestalo věřit, že to co objevil, je pravda. Jezdil po různých přednáškách a začal o tom, co viděl a co slyšel o polárních dobrodružstvích, malovat. Chytil infekci do oka a na jedno oslepl. Skončil jako portrétista na jihu habsburské monarchie v sanatoriu v Bledu.
A v úterý 10. listopadu se konala v Teplicích v muzeu vernisáž o Juliu Payerovi. Nebyl to jen jeden obraz, bylo to takové seznámení a tak jsem o tom řekl tamní rodačce Tereze, která řekla manželovi a ten vzal auto a svezli mě a jeli jsme a bylo. Nejprve jsem byl trochu rozčarovaný z množství lidí a pak ze zpívané písně, ale potom? Prostor jízdárny, kde se to odehrávalo, se vyprázdnil a možnost si to celé prohlédnout byla tu! A jak se mi tam líbilo. Měli tam, krom hezky napsaných textů o tom, kdo to vlastně byl Payer pár zajímavých předmětů. Ale, co se mi tam líbilo ze všeho nejvíc, byl papuchálek a tuleň. Vystavovalo se i pár Payerových obrazů, některé portréty a větší kus Vlečení lodi ze série útrap ze zamrzlých částí světa. O výstavě, třeba tady.
No a nakonec se hledal námět na pomník Julia Payera. A já myslím, že se tak jaksi sám vynašel.
"Proč je v Teplicích tolik horolezců?", ptají se na výstavě a částečně si také odpovídají.
OdpovědětVymazatByť Payer v Teplicích moc dlouho nepobyl, je sympatický, že na svou rodnou hroudu nezapomněl a pojmenovával po ní nově objevená místa. Kdybych jednou náhodou objevila flák neprobádaný země, bude to na Teplice taky vázaný. Poněvadž doma je doma a tam daleko v neznámu chce člověk být taky trochu doma, aby se mu nestejskalo.
A díky za upozornění, výstava se povedla. Ale jinak bych se o ní asi tak brzy nedozvěděla.
Paní papuchálková
Rádo se stalo. Opravdu
OdpovědětVymazat